8.) DŮLNÍ REVÍR GÜNTER, CÍNOVECKÝ REVÍR a Přírodní park Východní Krušné hory

DŮLNÍ REVÍR GÜNTHER je menší revír severně od Preisselberského revíru, vněmž bylo v provozu poměrně málo starých dolů. Vrtný průzkum zde neprokázal významnější zrudnění vhodné pro novodobou těžbu, jen nepravidelné obohacení, které bylo využitelné pouze starou ruční prací. S těmito starými doly má s největší pravděpodobností souvislost nedaleká zřícenina Loupeživého hrádku, kde se při archeologických průzkumech našla pískovcová licí forma na cínové pruty a fragmenty hornických kahanů. Lokalita byla patrně součástí hornického a hutnického pracoviště a souvisela nejspíše právě s těžbou cínu v této oblasti.

NA DOLNÍ MAPCE JE PRO PŘEDSTAVU HUSTOTY DŮLNÍCH DĚL V DŮLNÍM REVÍRU GÜNTHER VIZUALIZACE DLE ČESKÉ GEOLOGICKÉ SLUŽBY

 ŠTOLA č.4 na ÚSEKU LOUPEŽIVÝ, je nejzápadnější zdokumentovaná štola krupského revíru. Nachází se zde sice ještě několik šachtic, ty ale nemají valného významu. Tato štola s délkou 35m, nacházející se v revíru Günther, sloužila jako půzkumné důlní dílo cín-wolframové rudy do roku 1945. Po roce 1945 byla tato oblast ještě několikrát prozkoumávána vrtnými sondami, které zde neprokázali významnější zrudnění vhodné pro novodobou těžbu,.

PINKY NA GÜNTHERU (JÁMA č.7, č.8 a č.6) jsou představiteli staré povrchové dobývky, která je v krajině stále ještě patrna. V okolí se ještě nachází několik starých bezejmených štol, či jiných dobývek.

Pinka č.7

Pinka č.6

CÍNOVECKÝ REVÍR nacházející se v okolí obec Cínovec (dříve Zinnwald), asi 8km severozápadně vzdušnou čarou z centra historické Krupky, se nikdy nestal samostatným městem. V současnosti spadá pod město Dubí, v historických dobách však patřil pod město Krupka a je proto zmíněn i na této Virtuální naučné stezce.

NA DOLNÍ MAPCE JE PRO PŘEDSTAVU HUSTOTY DŮLNÍCH DĚL V CÍNOVECKÉM REVÍRU VIZUALIZACE DLE ČESKÉ GEOLOGICKÉ SLUŽBY

PŘÍRODNÍ PARK VÝCHODNÍ KRUŠNÉ HORY zahrnuje území podél státní hranice od Cínovce po Petrovice a vyplňuje nejsevernější část Ústecka. Byl vyhlášen v roce 1995 a jeho celková plocha je 4000 ha při průměrné výšce 700 m n.m. Jeho hlavním posláním je zachovat ráz hřebenů s lesními prosty, horskými a rašelinnými loukami, charakteristickou flórou a faunou. Celý přírodní park je rozdělen do několika jádrových zón. Horské louky u Telnice s rozlohou 30 ha s bukovými lesy jsou jižně od Adolfova a zasahují až mezi lyžařské vleky. Z rostlin zde najdeme rdesno, suchopýr, koprník a vzácně i lilii cibulkonosou.
Černá louka leží v povodí Černého a Ždírnického potoka – od Adolfova ke státní hranici – s plochou 130 ha. Mezi ostřicemi a sítinami najdeme i vachtu trojlistou. Největší a nejzajímavější zónou je Špičák s rozlohou 405 ha. Zahrnuje vlastní vrch Špičák (723 m), a přilehlé rašelinné či suché svahové květnaté louky údolních niv Rybného, Hraničního a Větrovského potoka. Na suchých loukách dominuje koprník, arnika a hvozdík lesní. Na vlhkých loukách najdeme upolín, oměj, kosatec sibiřský a prstenec májový. Na tocích s kamenitými břehy hnízdí skorec a vzácně byl viděn ledňáček. Poslední zónou je Mordová rokle v povodí Slatinného potoka, odtékajícího do SRN. I zde se vyskytuje skorec, vzácně čáp černý a výr veliký. Z rostlin najdeme měsíčnici vytrvalou, podbílek šupinatý a starček Fuksův.

Dále budeme pokračovat k naučnému bodu č.9.) DŮLNÍ REVÍR MÜCKENBERG - Velká pinka a důl Glatz. Po asfaltové silničce budeme pokračovat pravotočivou zatáčkou na východ, směrem na odtud již dobře viditelnou Komáří vížku. Po asi 600 metrech dojdeme na křižovatku s hlavní silnicí spojující Krupku a Horní Krupku s Fojtovicemi. Zde mineme po levé straně parkoviště, přejdeme hlavní silnici a pokračujeme rovně (východním směrem) na Komáří vížku. 30 metrů po této cestě dojdeme k po pravé straně stojící kapli Svatého Wofganga.

KAPLE SVATÉHO WOLFGANGA byla původně postavena již ve 14. století v gotickém slohu. Za třicetileté války, roku 1634 byla kaple srovnána se zemí a až v letech 1692 - 1700 se dočkala obnovy. Barokní kapli postavil zednický mistr H.G. Prűchel na popud tehdejšího pána Krupky Vojtěcha V. Šternberka. V roce 1710 přešla Krupka i s kaplí do správy hraběte Clary -Aldringena. Později byl v okolí založen i malý hřbitov, kde se pohřbívali převážně obyvatelé Horní Krupky. Kaple byla zasvěcena sv. Wolfgangovi, patronu horníků,který byl řezenským biskupem a kolem rokz 967 se zasloužil o založení pražského biskupství. Mezi lidem se tradovalo, že sv. Wolfgang kdysi pobýval na Komáří vížce, a protože se mu okolí zalíbilo, požehnal místním borůvkám a ony pak rostly v nevídané velikosti. Proto se zde také pořádaly tradiční borůvkové poutě.Barokní kaple sv. Wolfganga je čtvercová, na severní straně je vstupní přístavek, jižní strana je uzavřena polokruhovitým presbytářem. Prostor je zaklenut vysokou sedlovou střechou završenou polygonální dřevěnou zvoničkou s cibulí. Střecha je kryta novým dřevěným šindelem. Všech šest oken je pravoúhlého tvaru, sedmé okno ve středu presbytářní stěny bylo zazděno. Součástí kaple je hudební kruchta. Původní vybavení kaple se nedochovalo. V kapli je uložen kamenný smírčí kříž, který stával u cesty před kaplí. V historických pramenech je zmiňován poprvé až v roce 1898. Na čelní straně kříže jsou patrné dvě rýhy připomínající meč. Smírčí kříže jsou středověké kamenné památky, jejichž původ je vysvětlován různě. Nejpravděpodobnějším tvrzením je spojitost kříže s trestním právem, kdy se pachatel násilného činu mohl usmířit s příbuznými své oběti. Jednou z podmínek při smíru byla stavba kříže, umístěného často na místě nebo poblíž místa, kde k činu došlo. Písemným dokladem smíru byla tzv. smírčí smlouva, která se však k tomuto kříži nedochovala. Přesto můžeme jeho stáří odhadovat na bezmála 500 let. Vyryté značky na čelní či rubové straně kříže představují mnohokrát zbraň. Předpokládá se, že jde o zbraň vražednou. V tomto případě jí byl meč. V prostorách kaple je instalovaná expozice o vývoji osídlování příhraniční oblasti a rozvoji řemesel . Prostory kaple jsou využívány pro církevní účely, k výstavám i ke vzájemný setkáváním obyvatel z obou stran česko-německé hranice.

Od kaple je to již jen kousek na Komáří vížku. Po asfaltové silničce stoupáme do kopce a po 150 metrech, v mírné levotočivé zatáčce máme možmost po pravé straně cesty vvidět zbytek odvalu dolu GLATZ. Zde můžeme pokračovat po asfaltové silničce a prudkou pravotočivou zatáčkou dojdeme po 110 metrech na horní hranici dolu GLATZ. Sem můžeme také dojít tak, že od spodní hrany odvalu dolu GLATZ se dáme vyšlapanou pěšinou mírně doprava a po vyšphání na zbytky odvalu přejdeme aplanovanou planinu ležící vlastně na vrcholu dolu GLATZ a za nějakých 80 metrů stojíme také na horní hranici dolu GLATZ. Odtud je to jen 90 metrů do kopce a stojíme na vrcholu Komáří vížky. Po levé straně zároveň vidíme VELKOU PINKU.